Revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad

Proces vzniku revitalizace náměstí

Soutěž proběhla v roce 2000, následně bylo roku 2002 vydáno stavební povolení, stavba byla zahájena, ale pro nedostatek financí pozastavena. V roce 2020 došlo k oživení projektu, v roce 2021 bylo podepsáno Memorandum o spolupráci na revitalizaci náměstí jako celoměstsky významného veřejného prostoru, mezi HMP a MČP3. Následně se provedla aktualizace projektu, jejíž součástí bylo také zapracování reakcí veřejnosti a požadavků MČP3.

Hlavní myšlenky konceptu návrhu

Náměstí Jiřího z Poděbrad nebylo ve své historii nikdy dokončeno jako celek. Úpravy vznikaly jako dílčí, kromě období po dostavbě kostela byly nejvýraznější zásahy v souvislosti s výstavbou metra, které ale jen prohloubily fragmentizaci místa. Jeho velký potenciál, jak z hlediska příležitostí k pobytu, tak vzhledem k urbanistickému, historickému a ideovému významu pro Prahu, nebyl zdaleka využitý.

Smyslem návrhu revitalizace bylo zkvalitnění prostředí jak po prostorové stránce, tak z hlediska pobytu. Jeho základem se stalo kompoziční, významové a funkční sjednocení. Geometrie nového náměstí je ortogonální, s pevnou osovostí, navazující na urbanistické vztahy, které v místě při vkládání kostela založil jeho architekt Josip Plečnik. Patří k nim například průhledy z okolních ulic, či vazba mezi akropolí Vinohrad a Pražským Hradem. Výškově prostor tvoří tři hlavní patra: trávníky a dlažby, kompaktní stromové patro a hmota kostela. Východní část parku je klidová a pobytová, západní reprezentativní a společenská. Zpevněná plocha před kostelem mu dodává doposud chybějící důstojný předprostor a zároveň přináší dříve scházející plochu pro společenské a kulturní akce. Částečná symetrie a velkorysost předprostoru postupně graduje od Mánesovy ulice k průčelí kostela. Dvě aleje velkých platanů doplňují přechodové měřítko mezi kostelem a plochou náměstí, jehož existenci předjímal ve skizzách i Josip Plečnik, a zároveň poskytují stinný a klidový prostor k pobytu. Čtveřice pyramidálních dubů přitahuje pozornost k důležité ose Laubovy ulice, na níž Plečnik komponoval boční pohled na věž kostela.

Náměstí nebo park?

V návrhu bylo důležité udělat rozhodnutí, zda má být náměstí „náměstím“ či „parkem“. Podle názvu i role v místě je náměstím. Obsahuje ale také množství zeleně, které jsou místní lidé zvyklí využívat jako park. Snažili jsme se oboje vyvážit, parkových ploch je nakonec víc. Roli klasického náměstí zastupuje nové kamenné náměstíčko před kostelem. Může se zde sejít větší počet lidí, mohou se odehrávat společenské a kulturní akce, komunitní setkání, stejně jako demonstrace. Praze 3 doposavad taková plocha scházela. Vše se předtím dělo na trávnících, které ve výsledku skončily jako vydusaná hlína. Rozloha náměstíčka nicméně zabírá jen devět procent z celkové rozlohy Jiřáku, když nepočítáme obvodové ulice, jen Lucemburskou, která se teď stala součástí náměstí.

Náměstíčko před kostelem

Náměstíčko před kostelem reaguje na dominantní stavbu kostela a poskytuje jí dříve chybějící důstojný předprostor. Umožňuje konání větších společenských akcí a setkávání většího počtu lidí. Zároveň poskytuje možnost zcela volného pohybu chodců na frekventovaných trasách. Po jeho okraji jsou zároveň klidové zóny ve stínu alejí platanů s řadou laviček.

Existence kamenné plochy je otázkou v kontextu klimatické změny, zejména extrémního horka z poslední doby. Nicméně další krok by už byl nemít zde žádné „náměstí“. Pak by ale už nešlo jen o zdejší náměstí, ale o způsob žití ve veřejném prostoru města obecně. Vzdát se typologie kamenných náměstí by s sebou neslo i vzdát se činností, pro které jsou větší zpevněné plochy potřeba. Shromažďování velkého množství lidí, kulturní a společenské akce, demonstrace, svobodný pohyb ve všech směrech. Které patří k naší kultuře. Pokud se to jednou stane, bude to pro městský život velké ochuzení. Možná bychom ale v takové situaci mohli začít jinde. Třeba auty v ulicích. A stromy sázet namísto nich.

Sadovnické úpravy

Nejdůležitějším prvkem sadovnických úprav jsou stromy. Nejen jako prostorový kompoziční prvek, kdy vytvářejí hmoty alejí a bosketů, reagující na kostel, ale i z hlediska klimatu. Velké plochy trávníků jsou v dnešních podmínkách těžko udržitelné a na zlepšení klimatu se zdaleka nepodílejí tolik, jako stromy. Účinnější je více stromů v propustné dlažbě, než rozsáhlé zatravněné plochy. Na původním náměstí, tedy kdyby neproběhla žádná rekonstrukce, bylo stromů 150. Dnes jich je 244 tedy téměř o stovku víc. 170 z toho je nově vysázených. Koncept výsadby a volba druhů byly od počátku tvorby projektu zaměřeny na zajištění příjemného mikroklimatu v prostoru náměstí. V první fázi se ještě neuplatňují, ani kompozičně, ani v otázce stínu. Musí teprve vyrůst. Byly ale využity zejména velkokorunné stromy, které mají zajištěny takové podmínky, aby začali plnit své funkce v co nejrychlejším čase. Podle Davida Hory, našeho spolupracovníka na stromy a modrozelenou infrastrukturu, změna bude znatelná už za tři, maximálně pět let. Klíčové jsou důležité platany před kostelem, jejichž role je vytvořit výrazný objem jako zmíněnou přechodovou hmotu k ploše náměstí. Rozmanitost vysazených stromů je bohatá, je zde 21 druhů. Druhová pestrost je důležitá pro odolnost celého porostu v době měnícího se klimatu. Pro výsadbu byly vybírány druhy, které snášejí teplotní a vláhové výkyvy. Kostru porostu tvoří lípy, platany a v městských podmínkách odolnější kříženci javorů. Z netradičních a perspektivních druhů jsou zde různé druhy dubů jako je dub kaštanolistý, velkoplodý a dvoubarevný. Dále břestovce, parocie, sturač a šeřík pekingský. I přes druhovou rozmanitost ale více než polovinu tvoří tradiční domácí druhy.

Zásadní proměnou prošly i ostatní patra náměstí. Trvalkové záhony jsou detailně komponované pro celoroční prožitek. Parkově upravenou plochu mezi Kostelem Nejsvětějšího srdce páně a ulicí Vinohradská rámují záhony. Skladba keřů a trvalek je navržena tak, aby byla co nejvíce efektní po celou dobu vegetace. Od jarních měsíců, kdy zde rozkvétají sněženky, ladoňky nebo narcisy, přes hlavní efekt kvetení šeříků, které jsou poskládány z různých druhů a kultivarů, tak, aby doba jejich kvetení v celku přesahovala jeden měsíc, až po hortensie a japonské sasanky kvetoucí na podzim. Jako neutrální zelený prvek je v záhonech použita japonská okrasná tráva Hakonechloa. Záhony svou strukturou a rozložením jednotlivých druhů rostlin mají nejen upoutat návštěvníky parku, ale i zvýšit biodiverzitu a poskytnout prostor motýlům, ptákům i dalším drobným živočichům. Před vstupem do kostela jsou umístěny symbolické záhony odolných červeně kvetoucích půdopokryvných růží ´Planten und Blomen‘. Celá koncepce druhů je na navržena s ohledem na vyšší odolnost použitých rostlin vůči vedru, suchu a dalším nepříznivým vlivům města.

Adaptace na klimatickou změnu

V místě jsou použity nejnovější přístupy reagující na potřebu adaptace měst na klimatickou změnu. K nejdůležitějším patří hospodaření s dešťovou vodou – sbírání vody ze střechy kostela do akumulační nádrže, retenční nádrže zpomalující odtok přívalových dešťových vod, absorpční prostředí speciálního substrátu s biouhlím pro stromy. Skladba trávníků je navržena tak, aby odolávala aktuálním změnám klimatu a pobytové zátěži. Povrchy ploch a cest jsou v maximální míře propustné. Kromě propustného podloží jsou u všech dlažeb rozšířené spáry. U dlážděné plochy před kostelem spáry tvoří 4% plochy, u kostek v ulici až 10%, a u dlažby chodníků až 20%. A jsou zde speciální propustné mlaty. Takže dešťová voda steče pod zem a neodteče do kanalizace. Dřív byly všechny plochy asfaltové, to znamená nic nepropouštěly, vše odteklo.

Dopravní režim

Celkově byla tendence k maximálnímu možnému zklidnění ve prospěch pobytu a pohybu pěších.
Ulice Lucemburská je nově spojená s náměstím, chodníky a vozovka jsou v jedné úrovni. Zatím je zachovaný průjezd a parkování, oboje se ale zredukovalo a pokud se časem městská část rozhodne místo zklidnit ještě víc, stavebně je vše připravené, je to jen otázka změny režimu. Zúžily se vozovky v křižovatkách a tím zvětšily oblouky chodníků. Výrazně se díky tomu zvětšily i plochy pro předzahrádky kaváren, navíc jsou nyní propojené se zbytkem náměstí a stavebně je vše připravené na další rozšíření v budoucnosti. Zásadní je úprava křižovatky Vinohradská Slavíkova, která nyní namísto sestupování do podchodů umožňuje jít bezpečně a přirozeně po povrchu. A křižovatka se také plynule propojila s plochou náměstí. Změna dopravy v klidu souvisí také s rozšířením parkové části podél ulice Milešovské.

Farmářské trhy

Na náměstí přibylo zpevněných ploch, které mají předpřipravenou infrastrukturu pro umístění trhů (ulice Lucemburská v celé délce, plochy podél Slavíkovy a plocha před kostelem). Zároveň ale nejsou nijak stavebně determinovány na míru trhům. V budoucnu je tedy možné umístění testovat a trhy flexivbilně přesunovat. Předpokládáme, že podél ulice Lucemburské by byly pravidelné trhy, v plochách u Slavíkovy ulice a před kostelem jen výjimečně, při slavnostních příležitostech.

Fontána

Odstranění fontány a velkého výdechu z metra byly už v zadání architektonické soutěže.
Důvody, proč se s fontánou původně v novém návrhu náměstí nepočítalo, a navrhovali jsme přesunout ji na jiné místo, byly dva hlavní. Jednak urbanistický - v době výstavby metra celkové úpravy oblasti fontány a výdechu, spolu s objekty nad výstupy z metra, zrušily a popřely význam přirozeného centra před kostelem a převedly ho do jihozápadního rohu, k výstupům z metra. Zafixovaly neprostupnost rohu náměstí směrem ke křižovatce Vinohradská - Slavíková, potvrzenou terénním rozdílem, bariérou dopravního zábradlí a nutností roh obejít sestoupením do podzemního podchodu. Tím se zcela přerušila přirozená návaznost na Sady Svatopluka Čecha. Na přání zadavatele byla v průběhu prací fontána do projektu vrácená. Pokud ale měla být zachována, bylo nutné ji přizpůsobit nové formě náměstí. Nebylo možné novou formu celku náměstí přizpůsobovat fontáně a navazujícím úpravám. Takže došlo k jejímu malému půdorysnému posunu a změně úpravy jejího bezprostředního okolí, tak aby navázalo na náměstí a aby fontána byla přístupná. Současná úprava napojila roh náměstí plynulým terénem na křižovatku a dál na sady Svatopluka Čecha a umožnila lidem přirozenou chůzi po povrchu. Druhým důvodem bylo umožnit veřejnosti fontánu pobytově využívat, což by původní dílo neumožňovalo. V dnešní době je samozřejmým a legitimním požadavkem lidí, aby vodní prvky ve veřejném prostoru umožňovaly kontakt s vodou, byly pobytové, bezpečné a úsporné. Současná úprava dolního bazénku s okolím a nové vodní technologie, situaci částečně zlepšily.

Ostatní vodní prvky

Pítka, mlžítka a loužítka. Mlžítka a loužítka zlepšují klima, loužítka navíc poskytují vodu pro ptáky a drobná zvířata.

Velký výdech z metra

Původní výdech byl odstraněn, protože měl na místo řadu negativních dopadů. Foukal teplý odpadní vzduch směrem do stran a pod sebe, což už nesplňuje dnešní hygienické požadavky. V jeho okolí kvůli tomu nemohly růst stromy ani tráva - v poslední době už zahynula i celá řada osové aleje na straně výdechu, a v širokém kruhu okolo byla místo trávy jen hlína. Hygienické podmínky by navíc nedovolovaly v jeho blízkosti pobývat. Nový výdech, který obsahuje novou technologii, vypouští vzduch přímo vzhůru, což všechny tyto problémy odstranilo. Zkoumala se i možnost přesunu celého objektu, tak aby výdech nemusel být v blízkosti kostela, ale bylo by to velmi nákladné. Techničtí odborníci Metroprojektu řešili otázku, zda by bylo možné předělat původní objekt na nové technologické řešení při zachování původní vizuální podoby a vyhodnotili, že to není technicky realizovatelné. Zadání tudíž bylo vytvořit návrh nové podoby odpovídající novému technickému řešení.

Naše filozofie nového výdechu, který byl součástí už původního návrhu náměstí v roce 2001, byla jasná. Technický objekt má především mít na náměstí co nejmíň negativních dopadů. Vizuálních i z hlediska pobytu lidí a podmínek zeleně. A má být adaptovatelný pro případné budoucí úpravy technologie. Vnitřní betonový výdech je obehnán mříží, která ho chrání proti neoprávněnému vstupu. Na mříži je použitý základní a universální tvar jehlanu. Pracoval s ním třeba také Josip Plečnik, autor kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, používá ho jak na exteriéru kostela, tak v interiéru, stejně jako na řadě staveb v Lublani. Podobné tvary jsou i na věžičkách střech okolních domů, na fasádách, na mřížích okolo místních zahrad. Zužování jehel směrem vzhůru odlehčuje výraznost jehlanových prutů mříže. Pro celkový tvar bylo podkladem více inspirací, například starověká falanga kopiníků sevřená do čtvercového tvaru.

Objevila se i srovnávání podoby starého a nového výdechu jako dvou uměleckých děl, soch. V tom je ale základ problému. Nechtěli jsme spojit technický objekt s autorským uměleckým dílem - sochou a s ambicemi její nedotknutelnosti i za cenu negativního dopadu na prostředí, tak jak se stalo u starého. Proto se jedná o architektonicko - výtvarně zpracovaný technický objekt, samozřejmě s nároky na estetiku i významovost. Až budeme v budoucnu mít technologie, kdy bude možné ho třeba zapustit do země, může se ve prospěch vlivu na okolní prostředí odstranit, nebude ho třeba chránit jako autorskou uměleckou sochu. Tak to má být.

Ostatní výdechy

V prostoru náměstí byla i řada menších technických nadzemních objektů, které byly redukovány a nyní jsou v líci trávníku.


Mobiliář

Lavičky jsou jednotné v materiálu i designu. Nabízí ale různé způsoby využití, některé jsou oboustranné, jiné dlouhá řada, další jednotlivé, nebo kruhové okolo stromů - s malým otvorem, kde lze sedět zády ke kmeni, nebo velkým, kde si skupina lidí otočených proti sobě může povídat.
Dlouhé oboustranné lavičky před kostelem jsou záměrně velký objekt. Spolupracují spolu s alejemi platanů na zmíněném přechodovém měřítku ke kostelu, což by drobný mobiliář nedokázal.
Na červených objektech se dá ležet, lézt, vytvářejí sestavy, mohou se přemisťovat. Celé náměstí má řád, tyto objekty jsou záměrně jiné a poskytují lidem svobodu. Trochu hry.

Dětské hřiště

Dřívější hřiště bylo malé a s vybavením ze staré doby. Nové je zásadně větší a nabízí věci, které se už dnes očekávají. Přírodní povrch z borky, dřevěné herní prvky, dostatek sezení se stolky, vodní pumpa s mlýnkem, zakomponování keřů a květin. Zapadá do celkové filozofie, kde všechno je navzájem propojené, vše se podporuje. Hřiště sousedí s kavárnami, se zelení, s trhy, rodiče s dětmi tam mohou užívat vše současně.

Osvětlení

Svítidla jsou navržená tak, aby se co nejméně uplatňovala. Jde především o světlo samotné. Samotná tělesa jsou co nejjednodušší, v podstatě jen sloupy. Jedná se o chytrá světla. Úsporná, regulovatelná, která dokážou vytvořit různé scény: církevní slavnosti, kulturní akce, farmářské trhy i všední dny.
Slavnostní nasvětlení kostela se změnilo tak, aby zdroje byly nerušivé.

„Neviditelné úpravy“

Řada úprav není vidět. Jako například modrozelená infrastruktura, která je pod zemí. Nebo přemostění spodních staveb metra z důvodu universální únosnosti náměstí, a také odstranění velkého množství stavebních navážek – kvůli prospívání zeleně a plynulé prostupnosti celého náměstí ve všech směrech. Na více místech jsou skryté zatravněné dlažby v trávníku zajišťující například přístup k výtahu či garážím. Řada skrytých vzduchotechnických prvků, které dříve byly v nadzemních objektech, je nyní v líci trávníku. Skrytá jsou také bezpečnostní opatření v přímých vjezdech do prostoru náměstí. Požární schodiště u výtahu má výstup krytý hydraulicky zvedanou stropní deskou, která je v běžném provozu skrytá pod vegetací.