Evangelický kostel Smíchov

Symbolika přináležení k zemi, k civilnosti, každodennosti. Prostor člověka i společenství pocitově i významově obklopuje – shora zaklenutím, z boku obejmutím. Zastřešení – zaklenutí a obejmutí – přitahuje směrem k zemi, ale zároveň dává vědomí světa okolo nás a světa nad námi. Pocit uzavření, akcentace místa jako středu, na jednu stranu přináležitost k tíži ale i bezpečí země, na druhé straně vědomí rozpínání se světa do prostoru a nahoru. Tím zde ale není transcendentální vertikála, která dominuje prostoru i významu, jak tomu bývá u katolických kostelů. Oltářní prostor (který je také zaklenutím) je důležité pojmout jako celek, tedy zadní obloukový výklenek, kazatelna, oltářní stůl, ambon. V barevnosti, materiálu, tvarosloví. Loď kostela je velmi rozlehlá a oltářní prostor jako celek by tomu měl měřítkově odpovídat, aby jednotlivé objekty nezanikly. Pokud bychom pocit z prostoru měli přirovnat k přírodě, pak dole je země, půda, v ní detaily – lidé, kameny, rostliny …a děje. Nad ní se klene obloha – světlo. A ve středu – slunce, měsíc – zdroj světla. Tedy zdroj poznání, stvoření – slova. Hlavními ideovými motivy jsou: Chléb – Oltářní stůl tvarem symbolizuje chléb. Chléb vydaný zemí. Chléb zakrojený – k přijímání. Rozpřažení a obejmutí – Konkávní tvar paraboly nové kazatelny symbolizuje objímající náruč a zároveň rozpřažení, poselství slova z ohniska paraboly do prostoru. Země – Podlaha kostela je zemí, půdou, horizontalitou. Lavice jsou s ní pevně svázány, vyrůstají z ní jako její součást. Slovo – Plynoucí linie slov se odvíjí v kovových pásech od oltářního prostoru a obtéká prostor lodi, společenství umístěné linii horizontu komunikace.